Františka jsem fotografoval někdy v roce 1999 v jeho rodných a
oblíbených Palkovicích. Každá návštěva u něj byla vždy příjemná.
Taková prozářená sluncem.
Pak František zemřel. Slunce pohaslo.
Nedokázal jsem to hned, ale asi po půl roce jsem začal Palkovické Hůrky
navštěvovat s fotoaparátem. Určitě těmi místy mnohokrát za svého
života procházel. Chtěl jsem vidět, co asi viděl on. Pro svou práci jsem
zvolil panoramatický přístroj Widelux F8. Otočný objektiv tohoto
fotoaparátu snímá úhel 140 stupňů a vytváří tak neopakovatelnou
atmosféru vedut. Negativní formát kinofilmu 24×59 mm byl pak ručně bez
výřezu zvětšován klasickou mokrou cestou v temné komoře na
bromostříbrný papír.
Kruh se uzavírá. Svou první výstavu po návratu k fotografii počátkem
devadesátých let jsem měl právě v Kamrlíku fotografie. Přivedl mě
k ní František. Ten ostatně někdy v hektické porevoluční době
„kamrlík“ zřídil. 8 fotografií se do Kamrlíku vejde tak akorát. Pro
Františka.
Věnováno tiché vzpomínce u příležitosti nedožitých 55.narozenin Františka Řezníčka (23.5.1954 – 1.7.2007)
