Výstavní soubor, nazvaný Krajiny vnitřní a vnější, je sestaven
z fotografií krajin, krajinných detailů, ale i z volných parafrází na
tato klasická témata. Fotografie vznikaly postupně v různých
prostředích, v exteriérech i interiérech. Nejstarší částí souboru
tvoří snímky, nejvíce odpovídající svým pojetím klasické
krajinářské fotografii. Tyto záběry autor pořídil v málo známém
chráněném území Turkov, ležícím na rozhraní městských částí
Ostravy – Martinova, Poruby a Třebovic. V tiché atmosféře starého
lužního lesa s tůněmi a hrázemi bývalých rybníků, osázenými duby
starými 200 let, se autorovi podařilo pořídit fotografie působící často
tajemným, majestátním klidem této zvláštní přírodní enklávy.
Výraznými výtvarnými kvalitami, pečlivou kompozicí a precizním
technickým zpracováním se vyznačuje také další část výstavního
souboru, ve kterém autor zachytil poetické kouzlo tvarů a textur v detailech
přímořské krajiny na nejsevernějším výběžku Dánska. Na snímcích se
objevují větrem bičované trsy ostré trávy, písečné duny, mořským
příbojem opracované kamenité břehy a nad vším dramaticky oblačné nebe
podtrhující napětí tušené kdesi v druhém plánu tohoto souboru
černobílých fotografií.
Autorova schopnost práce s detailem a vizuální zkratkou se ještě
výrazněji projevila v dalším, tentokrát barevném cyklu, který
fotografoval v prostředí opuštěných kasáren v Bruntále. Bednář zde
prostřednictvím fotografie nachází estetické kvality detailů betonových,
nebo plechových ploch s jemnými odstíny několika barevných tónů, nebo
linií. Mnohdy takto vytvořil abstrahující fotografie, redukující části
zobrazené reality jen na základní plochy, linie a barvy. Touto částí
výstavní kolekce Bednář prokazuje svou schopnost soustředit se na
zdánlivou banalitu a tuto zdánlivě všední realitu přepracovat, abstrahovat
do svého výtvarného pohledu.
Poslední částí výstavního souboru jsou fotografie, zachycující světlo
dopadající na zdi bytu. Světlo zde nefunguje jen jako prostředek záznamu,
ale stává se významnou součástí obrazové kompozice.
Autorovy výtvarné kompozice ve všech částech výstavního souboru
přesvědčují kultivovaným výtvarným pojetím. Jeho světelné náměty
i nalezené objekty vychází především z fotografické tradice. Některé
snímky lze zařadit k tzv minimalizmu, usilujícímu o maximální
zhodnocení co nejjednoduššího námětu. Svůj motiv nosí stále v sobě a
to je zřejmě pojítkem všech jeho fotografických souborů, ať už vznikaly
v ostravském lese, na mořském pobřeží, nebo v areálu opuštěných
kasáren.
Dalibor Bednář fotografuje od mládí, ale soustředěně, s touhou po
výtvarném sebevyjádření využívá fotografii od konce devadesátých let.
V té době začal své převážně krajinářské snímky, nebo také
fotografie aktů, prezentovat na kolektivních i samostatných výstavách.
Dalibor Bednář patří mezi ty fotografy, kteří pracují především pro
radost a uspokojení z tvůrčí práce, fotografováním se neživí a není
tedy profesionál. Při pohledu na jeho precizně technicky zpracované a
dokonale s citem komponované fotografie nás musí napadnout, jak zbytečné a
nesmyslné je uměle vytvářená hranice mezi amatéry a profesionály, která
se tvrdošíjně udržuje právě jen v oboru fotografie.
Martin Smékal
Ostrava, únor 2007
